dnešní stav MS a MP je výsledkem určitého vývoje, hlavně právního nazírání
Přirozenoprávní škola
zakladatelem Hugo Grotius
vzorem teologická škola španělská – deistická koncepce - MP z Boží vůle na věčné časy (lex divina, lex aeterna)
H. Grotius oproti tomu pojetí sekularizované – výraz lidské přirozenosti
Klasická přirozenoprávní škola (17. stol.)
H. G. – přirozené právo spojuje všechny státy, zavazuje je bez ohledu a jejich uznání
- vedle přir.práva existuje i právo jiné, vytvářeno suverény vzájemným projevem vůle – ius voluntarium, nesmí být v rozporu s přir. právem
podává ucelený systém přir. práva
Tři knihy o právu válečném a mírovém - první vědecké pojednání o MP – otec MP
další období – radikální naturalisté – Samuel Pufendorf – místo toho, aby rozum poznal objektivně existující zákony je jejich tvůrcem rozum samotný – formulace přirozených zákonů, tím také zlikvidoval klasickou syntézu práva přir. a poz. ve prospěch subj. morálně-politických postulátů – může vést až k popírání mezinárodního práva vůbec
Pozdní přirozenoprávní škola (18. stol.), tzv. Grotiani
- ožití Grotiova učení, syntéza s osvícenstvím – svoboda myšlení, touha po zbaven vlivu církve a absolutismu
- představitelé Wolff, de Vattel
Christian Wolff – favorizuje pozitivní právo jako obecně platné MP, vychází z presumpce všeobecné dohody států, vytváří hypotetické společenství všech států ovládaných jednotným právem z jejich vůle
jedná se o spekulativní pojetí MP
Emmerich de Vattel – profesionální diplomat
přijal od Wolffa myšlenku společenství národů, zorganizovaného MP za účelem dosažení blaha společným úsilím
lidé od přírody volní a nezávislí – proto takové musí být i národy a suverénní státy
uvnitř státu se lidé musí podřídit vládci, nikoliv však v MP – absolutně svobodní a nezávislí, podléhají pouze normám přirozeného práva
MP – věda o principech spravedlnosti a o jejich správném používání mezi národy, tyto principy jsou dány lidským rozumem
Mezinárodněprávní pozitivismus
poslední z velkých předst. přirozenoprávní školy 18. stol. – Georg Friedrich von Martens
syntéza přir. a pozit. pojetí MP
zahájení éry monopolu pozitivismu
kořeny pozitivismu už v 17. stol., v 18. století působení nejv. raných pozitivistů
Cornelius van Bynkershoek – význam mocenské vůle států při zrodu i realizování MP
lidský rozum však klade určité limity mocenské vůli států – subj. pojaté racionálno nadále v roli korektora pozitivního práva
Vítězství empirické metody poznání MP
J. J. Moser – vyhlásil empirii za metodu poznávání práva
skutečné právo – ustálené a obvyklé chování panovníků a států, MP má pouze empiricky zjišťovat, která pravidla v praxi skutečně platí a neříkat co má být
právo – praxe států, forma obyčejová a smluvní
zobecňování právních partikularismů dovozoval principy MP
přínosem jeho metodologický přístup poznávání práva
G. F. von Martens – přelom 18. a 19. stol.
předěl mezi klasickým MP a monopolním postavení pozitivismu
systematické uspořádání mezinárodních smluv od r. 1761
vydávali i pokračovatelé, H.Triepel, soukromá sbírka, souběžná s oficiální, vydávaná u Společnosti Národů pod názvem League of Nations Treaty Series (po WWII UN Treaty Series)
Nástin MP - zobecněné vyjádření obvykle se vyskytujícího obsahu mez. smluv, = „principy MP“, připustil existenci obyčeje jako ius imperfektum, kdy perfektní právo je až po uzavření smlouvy
zmiňuje základní práva států - nezávislost, rovnost, právo na existenci a svobodný obchod, t.j. práva prvotní a absolutní
uznával existenci přir. práva, ale byl spíše pozitivistou
Žádné komentáře:
Okomentovat