Bankovní účetnictví

Bankovní účetnictví
Úvod
Účetnictví je proces zápisu,klasifikace, sumarizování, vykazování a výkladu finančních údajů dané organizace.
Úkolem účetnictví je poskytovat informace o finanční situaci podniku - společnosti, podávat zprávu o hospodářské situaci za určité časové období.

Historie účetnictví sahá až do pravěku, ve starých civilizacích je účetnictví spojeno zejména s vybíráním daní a financemi dávných vládců.
Zakladatelem novodobého účetnictví , zejména pokud jde o účetnictví podvojné , je italský mnich Luca Paciolo – který ve své práci popsal hlavně zásady podvojného účetnictví.
Rozvoj účetnictví v naších zemích probíhal v souladu s rozvojem ekonomiky a středoevropského účetnictví. Po dosažení státní samostatnosti v roce 1918 se naše ekonomika, která již před tím patřila k nejvyspělejším v Rakousku - Uherku, dále rozvíjela s ní i účetnictví.
Za 2 světové války – v období protektorátu , byl v rámci hospodářského systému v účetnictví kladen důraz na jasné rozlišování výrobních a dalších nákladů a jejich následnou minimalizaci.
Po roce 1945 navázalo účetnictví na zkušenosti z předválečného období.
S nástupem komunistické moci, zejména pak po roce 1953 , význam účetnictví postupně klesal a to až na úroveň pouhé evidence. Hlavním nástrojem se stal plán, který měl platnost zákona. Nebyl většinou splněn a nebo byl plněn různými dodatečnými účelovými opatřeními
Tato situace trvala dlouho. K dalšímu rozvoji a docenění účetnictví došlo až po roce 1989.

Bankovní účetnictví má svá specifika.
V roce 1948 byla zřízena Investiční banka ,která prováděla financování investic a poskytování dlouhodobých úvěrů .
Státní spořitelna pečovala především o sběr peněžních úspor pracujících ve formě vkladů a státních půjček a spravovala je.
V roce 1950 byla zákonem 32/1950 Sb. zřízena Státní banka československá. Na SBČS přešla veškerá práva a závazky Národní banky československé. Banka byla státním ústavem, právnickou osobou. Používala právní ochrany, která příslušela národním podnikům. Účetní uzávěrku a výroční zprávu kontrolovalo ministerstvo financí, schvalovala vláda a projednával Nejvyšší účetní kontrolní úřad. Zákonem 84/1952 Sb. o organizaci peněžnictví, se stala SBČS jedinou emisní bankou pro poskytování krátkodobých úvěrů a pokladním a zúčtovacím ústředím ČSR jak na jejím území, tak i ve styku s cizinou.
V roce 1965 vzniká Československá obchodní banka, která se soustředila na úvěrový a platební styk se zahraničím včetně devizových operací.
Jako jediná banka, která určitým způsobem přežívala, byla Živnobanka. V roce 1967 dochází k úplné centralizaci dvou typů lidového peněžnictví – spořitelny a úvěrového družstva – a vzniká jediná spořitelna, která v roce 1969 byla rozdělena na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu.