reakční rychlost - schopnost reagovat na určitý podnět, vyjadřuje se dobou reakce mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu. Může jít o jednodušší nebo složitější reakce ve stabilních či proměnlivých podmínkách - starty, reakce na herní situace, úkoly v úpolových sportech aj. Doba reakce závisí: na věku, rozcvičení, vnější teplotě, druhu podnětu. Ovlivňuje ji kvalita nervových drah, citlivost receptorů aj.
Konkrétní reakce může být: jednoduchá (na očekávaný nebo nečekaný signál) nebo výběrová (spojená s rozhodováním a následnou volbou řešení ze dvou nebo více řešení).
Z hlediska druhu lze volit: signál optický (pohyb, situaci nebo její změnu, světlo), signál akustický, taktilní (dotek).
Další podmínky účinné stimulace: mimořádnou důležitost má psychický stav sportovce, optimální "naladění", stupeň vzrušivosti, dráždivost a svěžest, "agresivita", chuť vyvinout maximální intenzitu, chuť soutěžit atd. Lze toho dosáhnout, pokud nepřetrvává únava. Tréninku rychlosti proto nemají předcházet činnosti vyvolávající větší únavu.
Rychlostní schopnosti v ročním tréninkovém cyklu - nelze účinně stimulovat rychlostní schopnosti bez určité úrovně silových a vytrvalostních schopností. Časově má stimulace silových a vytrvalostních schopností jednak předcházet soustředěnému ovlivňování rychlostních schopností a jednak v některých úsecích probíhat paralelně. V souladu s ostatními úkoly kondiční přípravy se rychlostní trénink zařazuje přibližně od druhé třetiny přípravného období. Prakticky paralelně probíhá rychlostně silový a rychlostně vytrvalostní trénink. V závodním období má rychlostní trénink význam převážně udržovací. Rychlostní zatížení by nemělo v žádném období zcela vymizet. Za přiměřené se považuje plánovat jednu tréninkovou jednotku nebo její část na rozvoj rychlosti i v době, kdy rychlostní stimulace nepatří ke stěžejním tréninkovým úkolům. Rychlostní trénink představuje zatížení vysoké intenzity, proto nemůže být objemově příliš rozsáhlý.
Žádné komentáře:
Okomentovat