- Metoda ÚVN vzbuzuje dojem správného přiřazování nákladů podle jednotlivých prodejních položek, přičemž při sledování režijních nákladů obvykle podnik uplatňuje u všech položek stejné procentní sazby režijní přirážky bez ohledu na dané zvláštnosti. Pokud se uplatňuje u různých skupin položek různá procentní přirážka, zpravidla probíhá jejich výpočet tak, že jednicové náklady jsou považovány za režijní, tendence je i zjistitelné dávat do režie. Tím narušuje uplatnění principu nákupních a prodejních cen z hlediska příčiny
- ve výpočtu klasické procentní kalkulace se celá oblast režií (provozní režie, údržba, správa apod.) počítá procentní přirážkou tak, že nejprve se propočte přirážka na provozní režii, k výsledku se propočte přirážka na další režii atd.. Jestliže se takto počítá i konečná marže i z několika fází, pak se vícekrát počítají procenta z procent.To má za následek, že rozdíly mezi skutečnými režijními náklady a režijní přirážkou bývají silně zkreslené. Všechny výrobky nezávisle na tom, zda mají vysoké či nízké skladovací náklady atd., se kalkulují se stejnými sazbami a specifika nákladové struktury zůstanou nezohledněna. Nedostatky užitých stejných režijních sazeb jsou patrné zvláště když jsou pořizovací ceny velmi rozdílné. Jeden podnik prodává s pořizovací cenou 1,- (A), resp. 1 000,- (B). Při režijní sazbě 25% je netto prodejny ceny 1,25, resp. 1 250,- ačkoliv v mnohých případech jsou náklady propočitatelné ke zboží vyšší než 0,25 v případě zboží A a náklady propočitatelné ke zboží B jsou nižší než 250,-.
Žádné komentáře:
Okomentovat