• Bloomova taxonomie – kognitivní doména. Je to klasifikační model výukových cílů, hierarchicky uspořádaný podle úrovně náročnosti od nejjednodušších (pamětní osvojení) po nejnáročnější (hodnotící posouzení)
(zapamatování – pochopení – aplikace – analýza – syntéza – hodnocení)
• H. Dave – psychomotorická doména (dovednosti)
(nápodoba – cvičení – zpřesňování – koordinace – automatizace)
• Kratwohl a kol. – afektivní doména
(vnímání – reakce – ocenění – organizování – zvnitřnění)
Výukový cíl má 3 základní složky:
1. vzdělávací (poznávací, kognitivní) – vědomosti
2. výcvikovou (psychomotorickou) - dovednosti
3. výchovnou (postojovou, hodnotovou, afektivní) – postoje, vlastnosti
Aby výukové cíle nebyly stanoveny formálně a skutečně umožnovaly regulaci vzdělávacího procesu, měly by být :
Hodnocení by mělo zohledňovat široké spektrum projevů žáka, přičemž každé hodnocení žáka (ať formativní nebo finální) může učitel považovat také za reflexi kvality své práce. Hodnocení by mělo být cílené, systematické, efektivní, informativní (Slavík, 1998), nemělo by tedy zůstat jen u tradičních forem pedagogické diagnostiky – testů, ústního a písemného ověřování znalostí, rozhovorů apod. (srov. Zelinková, 2001). Lze využít např. průběžné diagnostiky žáka, rozhovorů, dotazníků, portfolia (jenž obsahuje sbírku žákových prací, díky čemuž učitel získá názorný přehled o individuálních pokrocích žáka, ale portfolio je také současně významným prostředkem k žákově sebereflexi) nebo si učitel může vést deník, kde si zaznamená úspěšný/neúspěšný aspekt hodiny a jejich příčiny. V současných českých školách však stále převládá normativní hodnocení (ČŠI 2001/2).
Žádné komentáře:
Okomentovat