1. Studium kurikulárních dokumentů
a) dříve studium učebních osnov (Vzdělávací program Základní škola, Národní škola, Obecná škola)
b) dnes Rámcové vzdělávací programy
2. Zjištění potřeb žáků
kurikulární dokumenty je nutné porovnat s potřebami žáků a jejich dosavadními znalostmi
dříve učili učitelé podle stanovených osnov a podle jedné učebnice, která měla i metodickou příručku – to bylo často pro žáky nevyhovující, často docházelo ke zneužívání totalitními režimy k ideologickým a mocenským cílům
dnes Rámcový vzdělávací program, resp. Školní vzdělávací program
3. Tematický plán učiva
Tematický plán učiva tvoří konečnou představu o výuce ve školním roce. Jedná se o stanovení tematických celků a počtů hodin, které jim budeme věnovat. Někdy se formulují i hlavní výukové cíle k tematickým celkům (cíl se nemá formulovat jako popis činnosti učitele, ale jako činnost žáka, kterou zvládne na konci výuky). Případně zde lze naplánovat přípravu zvláštních pomůcek, založení dlouhodobějších pokusů (např. v biologii) apod.
Zpracování tematického plánu může být individuální záležitostí učitele, ale může se na něm podílet i tým učitelů (je žádoucí).
Dříve se zpracovával na základě osnov a v souladu s učebnicemi a metodickou příručkou, dnes je větší volnost a lze zohlednit např. podmínky školy, potřeby žáků apod.
Žádoucí je připravit tématické plány pro všechny ročníky, což umožňuje návaznost a mezi vyučujícími nevznikají spory o tom, co měl kdo odučit.
Jakmile máme stanovena témata a časové proporce, připravujeme se na konkrétní vyučovací jednotku.
4. Příprava na vyučování
Pracovní řád předepisuje důkladnou přípravu učitele na výuku, ale nepředepisuje její formu. Obecně se doporučuje udělat si alespoň stručnou písemnou přípravu na hodinu. Příprava je plně záležitostí učitele. Rys (1975) rozlišuje tři typy přípravy:
a) „blesková příprava“ Co? Jak? Učitel vymezí obsah, promyslí metody a prostředky. O výukových cílech předpokládá, že jsou zakomponovány do obsahu učiva v učebnici. V praxi se s takovou přípravou setkáme často, především z nedostatku času.
b) odpovídá na otázky Co již bylo? Čeho chci dosáhnout? Jak a čím toho dosáhnout? Jaké bude mít tato hodina pokračování? Zde již učitel pracuje s cíli, které popisují, čemu se mají žáci naučit a na jaké úrovni, zařazuje vyučovací jednotku do obsahových a časových souvislostí s tím, co bylo, a tím, co bude (prakticky se to projevuje např. opakováním učiva z minulé vyučovací jednotky, zadáním úkolů na příště). Tento typ je nejčastější.
c) nejnáročnější, lze ji charakterizovat takto:
1. cíle – co chci, čeho zamýšlím dosáhnout
• konkretizace některého z obecných cílů (např. žáci dokážou provést kotoul vzad)
2. jakými prostředky chci těchto cílů dosáhnout
• obsah učiva – stručný nástin
• volba vyučovacích metod (důležitá je aktivita žáků), didaktických pomůcek, metodický postup
3. zvláštní didaktická hlediska
• jaké mají žáci o tématu předběžné znalosti, prekoncepty
• co z učiva bude pro žáky nejobtížnější
• jak budu žáky aktivizovat
• jak zajistím časovou a obsahovou kontinuitu obsahu učiva
• jak zajistím diferencovaný a individuální přístup k žákům
• jaké učební úlohy je potřeba připravit k procvičování a k upevňování učiva (včetně domácí úlohy pro žáky)
• jaká jiná hlediska (např. hygienická) je třeba respektovat
4. výchovné možnosti
• jak mohu učivo i průběh vyučování využít výchovně (se zřetelem k celku třídy i k jednotlivcům)
5. organizace vyučovací jednotky
• které pracovní podmínky si musím zabezpečit
• jaký organizační typ vyučování bude pro mou metodickou koncepci nejvhodnější
6. časový projekt vyučovací jednotky
• kolik času mohu věnovat jednotlivým fázím vyučovací jednotky
• kolik času si vyžádá domácí příprava žáků na další vyučovací jednotku
7. k realizaci přípravy
• jak budu zajišťovat pracovní součinnost žáků
• jak budu zajišťovat pracovní výsledky žáků
Jestliže učitel uvažuje výše popsaným způsobem, provádí tzv. didaktickou analýzu učiva.
Struktura vyučovací hodiny se obvykle dělí takto:
1. úvodní část (nástup, navození atmosféry, seznámení s obsahem a cílem hodiny; protahovací cvičení; dynamická část rozcvičení)
2. hlavní část (např. nácvik nových pohybových dovedností, opakování pohybových dovedností nebo rozvoj vytrvalostních schopností zvyšováním aerobní kapacity organismu)
3. závěrečná část (kompenzační cvičení)
Většina učitelů užívá pro všechny své hodiny podobně strukturovaný plán – prázdnou matici, kterou si rozmnoží a vyplní pro každou hodinu. Měla by obsahovat:
• název hodiny, cíle a úkoly, odkaz na to, které části učebních osnov zrovna probíráte, potřebné vyučovací pomůcky, další potřebné prostředky, posouzení průběhu hodiny
• dále zde může být také datum a čas hodiny, místnost, název předmětu, témata zkoušení atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat