- základním činitelem řízení výuky je její obsah, resp. struktura obsahu výuky
- proto řešení všech otázek výchovně vzdělávacího procesu musí vycházet z všestranné analýzy obsahu vyučování, tedy z učiva
- s ohledem na účinné řízení výchovně vzdělávacího procesu je účelné při analýze rozlišit v učivu tyto prvky:
1. vědomosti:
- fakta
- pojmy
2. dovednosti
3. návyky
4. myšlenkové operace
5. postoje
- analýza struktury učiva by měla vždy předcházet dlouhodobému plánování výuky, protože bez podrobného utřídění učiva a bez učitelova rozhodnutí, které prvky učiva jsou pro danou skupinu žáků vhodné a které nikoli, není možno plánovitě dosahovat požadovaných výsledků
STRUKTURACE UČIVA
- je dána návazností v učivu
- v učebních osnovách se setkáváme s pojmy:
• kmenové učivo (základní): Měl by ho znát každý kulturní člověk a měla by si ho proto osvojit převážná většina žáků, tj. všichni s průměrnými schopnostmi a nadáním. Tvoří ucelenou, relativně uzavřenou vzdělávací soustavu, ve které dochází k nejpomalejším změnám.
• rozšiřující učivo: Je určeno talentovanějším žákům po zvládnutí kmenového učiva, je zařazováno jako učivo doplňkové. Při diferencovanějším přístupu mohou žáci zvládnout za stejnou dobu, v různé kvantitě, kvalitě i hloubce osvojení jednoho učiva.
• orientační učivo: Slouží k vyhledávání, rozvíjení speciálních zájmů a schopností. Bývá spíše zařazováno do předmětů volitelných a nepovinných.
• výběrové (specializované) učivo: To znamená zúžit rozsah, prohloubit osvojení učiva a specializovat se na určitý prvek nebo část učiva. Uplatňuje se spíše při zájmové činnosti než při školní výuce.
• speciální učivo: Je pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Žádné komentáře:
Okomentovat