Druhá část definice obsahuje tzv. formální znak trestného činu (znaky uvedené v zákoně), mezi které patří znaky jeho skutkové podstaty, tedy objekt trestného činu, objektivní stránka trestného činu, subjekt trestného činu, subjektivní stránka trestného činu a jeho protiprávnost a dále pak stanovený věk pachatele trestného činu a jeho příčetnost.
Znamená to, že pokud některé činy pro společnost nebezpečné jsou, ale nemají formální znaky v trestním zákoně popsané, nemůže se u nich jednat o trestné činy a naopak není trestným činem také čin, který sice formální znaky konkrétního trestného činu, popsaného v trestním zákoně vykazuje, avšak není nebezpečný pro společnost vůbec, nebo je pro ni nebezpečný jen nepatrně (příp. málo - u mladistvých pachatelů).
Nutno však dodat, že se trestným činem rozumí také příprava zvlášť závažného trestného činu, pokus trestného činu nebo i účastenství na něm ve formě organizátorství, návodu a pomoci.
Souhrn typových znaků trestného činu určitého druhu tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Těmito znaky se od sebe odlišují různé typy trestných činů. Tyto znaky tedy určují o jaký trestný čin se jedná. Jednotlivé skutkové podstaty trestných činů jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků, a to objektem, objektivní stránkou, subjektem a subjektivní stránkou.
Není-li skutková podstata trestného činu naplněna ve všech těchto čtyřech jeho zákonných znacích, nemůže se jednat o trestný čin.
Žádné komentáře:
Okomentovat