Mezinárodněprávní pravidla, vztah mezi MP pravidly a vnitrostátním právem

platí, že obyčejové právo mezinárodní ukládá státům, aby ve vnitřních záležitost udržovaly mezinárodně uznávaný standard veřejného pořádku, což znamená řádné fungování soudů, správních orgánů a ostatních veřejných orgánů

Tento standard může být přechodně derogovaný, ale za určitých podmínek:

na základě jednostranného prohlášení státu, které musí mít formu oficiálního prohlášení, a to z důvodů, které mimořádně ohrožují život obyvatelstva (např. vnitrostátní povstání nebo živelná pohroma) – je nutné oficiální prohlášení, aby bylo ostatním státům jasné, že momentálně není v konkrétním státě uznáván mezinárodní standard

1. ani v tomto případě nelze derogovat kogentní pravidla MP (např. lidská práva – právo na život, lidskou důstojnost, nelze derogovat pravidla spojena s humanitárním právem či genocidou)
2. ani za této situace nelze suspendovat dodržování zásada nula pina sine lege (není trestu bez zákona)
3. dále nelze rušit či derogovat pravidlo postihu zločinu dle mezinárodního práva (uznání právní osobnosti jednotlivce) – jedná se o ochranu lidských práv a svobod a postih osob, které se dopouštějí zločinů dle MP

Obyčejově platná pravidla se dělí do dvou základních skupin:

1. výsledečná (pravidla s výsledečným závazkem) – vyžadují dosažení urč. výsledku (přikazují státu, aby udržoval či zachoval určitý stav, ovšem přenechávají mu volnost, co se týče způsobu, jak toho výsledku dosáhnout)

konkrétní příklad: několik států uzavře mez. dohodu o postihu hosp. kriminality – dohodnou se, že určité skutky nebudou dovoleny, ale nedohodnou se na tom, že budou trestným činem – to znamená, že sankci si může stanovit každý stát individuálně (někdo to zavede do trestního řádu, někdo udělá jen administrativní, správní či policejní opatření, či jiná legislativní opatření v oblasti přestupku či jiných správních přečinů);

důležitý je cíl = výsledek nikoliv forma (legislativní cesta, správní právo, nebo žádná opatření- ale může zajistit výsledečný závazek); většina – cca 80 %

2. činnostní: formulují konkrétně pravidla chování státu v určité oblasti; většina pravidel v MP má formu výsledečných pravidel; tyto normy činnostní povahy fungují zejména na regionální úrovni, jako např. v EU – konkr. nařízení a směrnice EU.

Nařízení je typické pravidlo činnostní povahy, určuje státům postup, způsob, jak cíle dosáhnout.

Směrnice udává směr = výsledek, ale neurčují způsob. Ve shora uvedeném příkladu by bylo činnostním pravidlem stanovení, že musejí státy změnit trestní zákon

Pro vztah MP a Vnitr. práva je podstatný institut recepce. Je nutné, aby státy převzaly mezinár. pravidla do systému vnitřního práva, aby nebyla pravidla závazná pouze pro státy, ale aby zavazovaly i občany (nikoliv jen státy, ty jsou vázány MP, ale občané ne – je proto nutná recepce mez. norem do vnitrostát. systému)

= obsahová transformace mezinárodního pravidla do vnitrostátního pravidla

může k ní dojít nově formulováním, nebo odkazem na mez. práva.

Způsob recepce MP závisí na dané právní kultuře