Sebeobrana

okolnost vylučující protiprávnost, je výjimka z kogentního zákazu použití síly

umožňuje každému státu čelit útokům bez jakýchkoliv záporných následků; stát se může v případě napadení bránit vojensky do té doby, než se uvede v činnost centralizovaný donucovací systém kolektivní bezpečnosti (Rada OSN)

Limity sebeobrany:

- bránit se můžeme pouze na aktuální ozbrojený útok i na bezprostřední hrozbu útoku (podle charty OSN); podle obyčejového MP pouze proti aktuálnímu; charta OSN to změnila z důvodu změny zbraní hromadného ničení; v USA se mlluví o tzv. preemetivní sebeobraně – sebeobrana je vedena v době, kdy není ani aktuální útok, ani bezprostředně nehrozí, ale stát, potencionální delikvent vyvíjí zbraně hromadného ničení (poprvé ve zprávě USA z r. 2002)

- sebeobrana je právem defenzivní povahy (musí být ukončena ve chvíli, kdy skončí útok; nelze sebeobranou realizovat protiopatření)

- přiměřenost = požadavek proporcionality; většinou se týká ozbrojených prostředků použitých k sebeobraně; měly by odpovídat defenzivní povaze sebeobrany; musí se jednat o reakci; sebeobrana nemusí být stejná jako útok, může mít větší intenzitu; není možné se útoku pěchoty bránit raketami

- akce i na území útočníka jsou považovány za akce sebeobrany

Právo k sebeobraně má každý stát – jedná se o porušení kogentní normy, byly tedy napadeny všechny státy – mají právo k sebeobranným akcím, ale potřebují souhlas oběti, pokud se akce má provádět na území státu oběti (pokud bude akce vést ze vlastních území, pak ne)

Napadený stát oznámí agresi, a pokud potřebuje, požádá o pomoc > pak mohou jiné státy provádět sebeobranné akce na území státu, který byl napaden.

Akce kolektivní sebeobrany mohou být uskutečněny i v rámci aliancí (NATO); členské země aliance jsou povinny účastnit se sebeobranných akcí, pokud je napaden člen NATO.

Okolnosti vylučující protiprávnost:

sebeobrana

svolení státu, který byl poškozen daným chováním státu

protiopatření

vyšší moc

náhodná událost

stav nouze