volné moře je ovládáno zásadou svobody moří
Pobřežní moře – jeho právní povaha byla dlouhodobě sporná, vyřešilo až několik konferencí, kdy se tato problematika stala nespornou.
= je to součást území státu, takže státní hranice spadá u přímořského státu do vnější hranice pobřežního moře. Rozšiřuje se tím tedy území státu – prostor nad i pod. Každý stát má právo, ale nikoliv povinnost takové pásmo pobřežního moře vytyčit.
Zásadou pro stanovení šíře bylo nejdříve pásmo na ochranu a pak také rybolov. Z počátku bylo nejuznávanější číslo 3 míle od pobřeží. Tato šíře byla velmi oblíbená, nikoliv však sjednocená a nebyla součástí obyčejového práva, různé státy používaly různé šíře pobřežních vod. Na zákl. mez. konf. o pobřežních vodách byla stanovena šíře 12 mil od pobřeží s tím, že je na každém státu, aby určil jakoukoliv šíři do 12 mil, nebo neurčil žádné takové pásmo.
Tři metody stanovení hranice pobřežních vod: komplikované, účelem je nekopírovat přesně pobřeží (těžko by námořníci věděli, zda jsou na volném moři či v teritoriálních vodách)
Režim pobřežních vod:
pobřežní stát, určí-li pobřežní moře, je povinen poskytnout obch. lodím všech států (tj. i státům vnitrozemským) právo tzv. pokojného proplutí pobřežním mořem. Válečné lodi by měl pobř. stát dovolit průjezd, proplutí s tím, že platí určitá omezení – musí být proplutí rychlé, bez zastavení bez vylodění a zejména pokojné. Úmluva o pobř. moři určuje i případy, kdy není proplutí pokojné: > ohrožuje mír, veřejný pořádek, bezpečnost státu, porušuje finanční, celní, zdravotnické předpisy toho kterého státu. Lodě může zakotvit i v rámci rychlého přejezdu, ale pouze v případě, že to souvisí s běžnou plavbou, nebo se tak stalo z důvodu tísně.
Pokud jsou těmto lodím poskytovány zvl. služby, může stát vyžadovat poplatky. To nemůže za pouhé proplutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat