Pouze státy, které prosadily mocensky a diplomaticky svou suverenitu, jsou subjekty MP.
Podílejí se na vzniku – jsou adresáty i tvůrci – plynou z MP jak práva, tak povinností. Dnešní státy na rozdíl od států podle tradičního MP jsou adresáty MP i v případě, že se nepodílejí na tvorbě MP obecného.
Platí např. u malých, slabých států – „ministátů“, které nemají moc prosadit svůj potenciál. Např. nejmenší a přesto významný je Svatá stolice – Vatikán (0,44 km2 a 1000 obyvatel.) – nemůže se podílet na tvorbě MP obecného.; ale podílí se na vzniku partikulárního MP. Uzavírá spoustu mezinár. smluv jak na půdě mezinárodní org., tak i smlouvy bilaterální (bilaterální smlouvy s Vatikánem jsou konkordáty). Vatikán má své zástupce (velvyslance), ti se nazývají nunciové .
Dalším příkladem je Svrchovaný řád Maltézských rytířů – ten má 12 km2 a je to volitelná monarchie se sídlem v Římě.
Určitá suverenita je v rámci MP uznána i Mezinárodnímu výboru červeného kříže – ač není vládní organizací, má určitou subjektivitu – humanitární účely.
Žádné komentáře:
Okomentovat