= nejstarší pramen MP
= ustálená praxe (z právního hlediska je obyčejem v chování mezi státy), tedy úzus
tato praxe nabyde určité obecnosti > úzus generalis tj. konstitutivní prvek obyčeje, první je materiální, druhým prvkem je prvek subjektivní = opinio necesitatis generalis, neboli obecné povědomí užitečnosti popř. nezbytnosti té ustálené praxe. Důvod závaznosti obyčeje – ustálená praxe státu.
Vznik obyčeje – příklad „pěšinky“ – vytváření pěšinky na veřejném pozemku (po veřejném pozemku chodí zpočátku každý chodec jiným směrem; postupně se vytváří stopa po chodcích, kteří chodí určitým směrem – tuto stopu vytvářejí nejtěžší (váhově) jedinci, nikoliv děti – tedy žádné nevýznamné státy, ale vytvářejí ji silné mocnosti .Tato stopa je pak využívána většinou chodců, až nabyde podobu zřetelně vyšlapané cesty na pozemku. Nelze určit přesný okamžik, kdy stopa nabyla pododu pěšinky. Stejně tak nelze říci, kdy se přesně praxe mezi státy stává praxí ustálenou. Nakonec užívá pěšinku každý, stejně jako poté všechyn státy užívají obyčeje všichni, i ti, co se na vzniku nepodílely. Jednoho dne se na obecném pozemku objeví strážník, který chodí jinudy, než po pěšince. Jestliže se z určité praxe stane praxe ustálená, vznikne povinnost se podle této praxe chovat. Normy MP obsahují i sankční část v případě porušení práv a povinnost – vymáhá obecné MP.
Vznik mez. obyčejového pravidla se spatřuje v tom, že určité chování státu nabyde obecného přijetí - > úzus generalis, což není doktrina=fikce, ale je definováním potřeby, aby se určité státy chovaly určitým způsobem
Žádné komentáře:
Okomentovat