- vztahují se ustanovení Víd. úmluvy o smluvním právu z r. 1969 – ta upravuje všechny písemné mezinár. smlouvy uzavřené mezi státy s tím, že se vztahuje pouze na smlouvy uzavřené až po jejím platnosti – vstoupila v platnost až v r. 1980. Musí být zároveň uzavřena mezi státy, které jsou účastníky úmluvy. Nevztahuje se na smlouvy uzavřené mezi státy a mezinárodní organizací. Tyto smlouvy upravuje jiná Vídeňská úmluva (stát x mezinárodní org.)
- Víd. úmluva o smluvním právu z r. 1969 (platnost od 1980) je v podstatě kodifikací MP
o Víd. úmluva o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizacemi není kodifikací MP (upravuje právo partikulární)
vznik smluv ve zjednodušené formě:
- vznikají na základě výměny diplomatických nót, vzájemných prohlášení nebo jiných úředních sdělení mezi státy. Z toho plyne, že konsensus v těchto smlouvách není obsažen na jedné listině, tak jako je u smluv uzavřených v plné formě (jeden stát pošle dipl. nótu, druhý pošle také – s podobným, avšak nikoliv totožným obsahem) > je třeba konsensus, vzájemnou vůli států najít – není na jedné listině, je třeba vyvodit z obsahu obou listin = nót
- vyskytují se často v MP (cca 2/3 z celkového počtu smluv uzavřených mezi státy)
- jsou běžně zveřejňovány v některých médiích – jedná se o oficiální nebo polo-oficiální tiskové agentury (jako u nás např. ČTK)
Některá ujednání mezi státy nelze vůbec považovat za mezinárodní smlouvy – např. getlemanské dohody; jedná se o dohody, které nemají právní závaznost, ale zakládají určitý závazek morální. Vesměs se jedná o dohody uzavřené mezi státníky, ale nikoliv v pozici státního orgánu, ale v pozici soukromé osoby.
Tyto dohody jsou právně relevantní, v případě, že jsou bezprostředně provázeny vzájemným ujednáním na oficiální úrovni. Pokud k tomuto ujednání nedojde, nelze se dovolávat platnosti.
Smlouvy uzavřené mezi státy a soukromými osobami
smlouva je uzavřena mezi subjektem MPV a soukromou osobou, která subjektem MPV není > nejedná se proto o mezinárodní smlouvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat