Islám a válka

Sledujeme-li historii, nemůžeme říci, že válka, dobyvačnost a bojechtivost jsou vlastností určitých etnik. Mnohem spíše jde o jevy, provázející určitá období v životě každého etnika: Doby sociální nestability, historických přechodů a změn (ve starších dějinách např. období rozkladu rodové společnosti, vzniku státních útvarů, období velkých migrací, rozpadu tradičních a vzniku nových sociálně politických celků, zásadních náboženských změn), kdy je společnost značně sociálně „propustná“, kdy je pro každého jedince nebo i celé velké skupiny poměrně snadno možné měnit ekonomický i sociální status. K tomu je ale potřeba bohatství nebo slávy. Válka je často nejrychlejší nebo i jedinou cestou k obojímu. Stabilizovaná společnost přechází do obrany a válkám se spíše vyhýbá.
Ideologie homérského hrdiny krále Pylu Nestóra, který se chlubí ozbrojenými loupežemi velkých stát dobytka, při nichž usmrcuje své soupeře a zahání na útěk právoplatné majitele, předchází v řeckých dějinách Hésioda, jehož ideálem je, že bohatství má pocházet z práce. Říman, jehož vlastní pole pustnou v důsledku ustavičných válečných tažení, konaných v době od jara do podzimu, žil dříve než ten, který nechce opustit své malé pronajaté políčko a raději si, jak svědčí Ammianus Marcellinus, sám usekne palec, aby nemusel k odvodům. Tacitův Germán, který považuje zemědělství za méně čestný a mužný zdroj zisku než válečnou kořist, předchází toho, který touží ukončit věčné harcování a usadit se na půdě (třeba i původně cizí). Arabský výboj předchází na jiném místě již citované verše Abú Núwáse, básníka arabské moderny, který neskrývá, že miluje rozkoš a s válkou nechce mít nic společného.
Korán a sunna vznikly v době, kdy část arabské společnosti prožívala období rozpadu běžných rodově kmenových vztahů (např. situace Mekky), a kdy k sobě navíc připojovala kmeny pouštních nomádů, na jejichž stupni vývoje byla ozbrojená loupež, obvykle ale nekončící krveprolitím nebo alespoň žádným velkým vražděním, čímsi velmi podobným a čestným jako pro homérského hrdinu Nestóra. Historik ibn-Chaldún napsal, že nomádi v poušti byli zvyklí získávat si obživu kopími.