Po soudu, před nímž mrtví budou tělesně vzkříšeni, budou podle něj lidé rozděleni na ty, kteří zasednou po Boží pravici a levici.

Po soudu, před nímž mrtví budou tělesně vzkříšeni, budou podle něj lidé rozděleni na ty, kteří zasednou po Boží pravici a levici. Vzkříšeni mohou však být první i poslední (obdoba s podobenstvím o dělnících na vinici – Korán 19, 66n; 56/8; 47nn). Připomíná se, že ti, kdo touží po životě pozemském, budou odměněni už v něm, ale po smrti je čeká oheň (11/16), a také veškeré bohatství a rozkoše světa nejsou ničím proti tomu, co věřící čeká u Boha (3/14). Ráj je nazýván „zahrada Eden“ nebo firdaus podle řeckého paradeisos). Do ráje lidé nemohou vejít, pokud se spolu nesmíří (hadíth ze sbírky Abú Muslima), podobně jako podle evangelií je třeba smířit se před vstupem do chrámu. Peklo se nazývá džahannam podle řeckého gehenna.
Podobenství se objevuje nemálo – např. o dobrém slovu, které je jako strom a z dovolení Pána přináší plody v každé době (14/24). Zdá se to být variace na evangelijní podobenství o rozsévači. Mluví se také o lidech, kteří mají srdce, jímž nic nechápou, eventuálně „neobřezaná srdce“, oči, kterými nic nevidí a uši, jimiž nic neslyší(7/179). Podobenství o domu na skále inspirovalo verše 2/264n. Jiná obsahují hadíthy. Např. podle sbírky at-Tirmídhího Prorok řekl: „Kdybyste se byli všichni plně spolehli na Boha, jistě by vás byl zaopatřil tak, jako zaopatřuje ptáky, kteří se ráno probouzejí hladoví a za soumraku se vracejí s plnými žaludky.“ V evangeliích najdeme podobný příklad, týkající se ptactva nebeského a polních lilií.
Žádá se láska k bližnímu, objevuje se zásada, že zlé je třeba oplácet dobrým (42/23; 28/54) nebo výrok: „Prominete-li chyby druhému, i Bůh promine Vám.“ (84/14). Chudým je lépe dávat skrytě (2/271). Korán má rovněž svá „běda“, která hrozí těm, kdo k Bohu přidružují, nedávají almužny a nevěří v posmrtný život (41/6n). Obsah je jiný, ale z evangelií tu byla převzata forma (41/6n). Chybějí ovšem blahoslavenství.
Podle Koránu není třeba poslouchat rodiče, kteří svého potomka nutí, aby přidružoval k Bohu (29/8), což koresponduje s evangelijními radami opustit příbuzné pro Pána. Objevují se obrazy andělů, pějících Bohu chválu, anebo obraz knihy, rozevřené v den Posledního soudu (39/75; 40/7; 39/69), knihy, která je ve Zjevení sv. Jana nazvána Beránkovou. V tento den „každá kojící opustí dítě, jež kojila a každá těhotná potratí svůj plod (22/2). V evangeliích čteme: „Běda kojícím a těhotným v onen den“.