Islámská etika, která tak dobře zapadá do všeho,

Islámská etika, která tak dobře zapadá do všeho, co o starověké či raně středověké etice víme, dokazuje, že pozitivní morální hodnoty lidstva nejsou příliš závislé na etniku, náboženství ani době, v níž jsou hlásány. Snadno putují z Řecka do Arábie či Persie, z Asie do Evropy a opačně, prostě proto, že jsou to postuláty příznivé životu.

Nemění se s národy nebo zeměpisnými vzdálenostmi, nepřátelské ovzduší pro ně však vytváří bohatnutí společnosti a láska k pohodlnému, přepychovému životu.

Moudrý ibn-Chaldún, který se na arabskou společnost mohl podívat již z perspektivy zhruba osmi staletí její existence, dospěl ke zkušenosti, že duše, zvyklá přepychu, nemůže již zachovávat náboženství. Vzrůstá nemravnost, nespravedlnost, neupřímnost a podvádění, duše myslí jen na zisk. Objevují se hazardní hry, množí krádeže, lživé přísahy a lichvářství. Zisky ale stejně lidem nestačí, protože mají mnoho přepychových zvyků. Jakmile civilizace dosáhne přepychu, zamíří ke zkáze a začne stárnout.

Arabský svět sám vytvářel, ale též od jiných civilizací přijímal pozitivní životní hodnoty se stejnou žízní, jako přejímal jejich řemeslné techniky, vědy a vynálezy, usnadňující život, i přepych, která nabízely. Život v přepychu do značné míry některým příslušníkům islámské obce umožnily výsledky dobyvačných válek.

Jak se tedy spolu snášelo Alláhovo náboženství a válka?