Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

MUSLIMSKÁ ETIKA

V této kapitole budeme mít na zřeteli etiku praktickou, jak ji potřebují vztahy člověka k člověku, ke zvířatům, eventuálně k přírodě. Spisy arabských historiků, krásná literatura, náboženská literatura i právo přinášejí k těmto otázkám takřka nepřeberný materiál.
V přehledu historie i v pasážích o právu jsme se již seznámili s rysy někdejší předislámské kmenové morálky. Mnoho z ní dochovala poezie, která je také – vedle faktických návratů vyšších arabských vrstev z přeplněných měst na okraj pouště – nejvýznačnějším svědkem vztahů starých Arabů k přírodě. Zpočátku odcházeli chalífové a jejich velmoži do pouště pouze zjara, ale pozdní Umajjovci už tady trávili většinu roku. Z původního pobytu ve stanech, při prosté stravě a velbloudím mléku, se ovšem stal pobyt v luxusních zámečcích, vyzdobených podobně jako městské paláce.
Vztah ke zvířatům se objevuje rovněž již v poezii beduínů, kteří s láskou opěvovali své velbloudy. Zmiňovali jsme se už o povinnostech městského úředníka zvaného muhtasib chránit zvířata před přetěžováním. Ale i ta, která byla pokládána za nečistá a z kterých lidé neměli přímý užitek jako z jízdních, nákladních a tažných zvířat, byla chráněna. Muslimové nechovali doma psy. Zabít pouličního psa nebo kočku bylo však pokládáno za hřích. Lidí je krmili a zřizovali pro ně kolem ulic kanálky s vodou, z níž se mohli napít. (Jistou roli v případě psů v ulicích orientálních měst mohlo hrát to, že perští zaratchuštrovci si podle Avesty psů zase naopak velice vážili.) Z básně poety jménem Imrá al-Kais vyplývá, že arabští lovci původně lovili jen tolik zvěře, kolik potřebovali k obživě. Po čase se však lov stal ve vyšších kruzích také sportem.
Vztah k přírodě, touha po jakémsi prvotním ráji,vyplývá také z povinností člověka v poutním zasvěcení. Zejména v okrsku Kácby byl za posvátný považován i život rostlin.
Kmeny přežívaly hluboko do éry chalífátu, i když jejich funkce jedna za druhou přecházely na stát, později také na bohaté soukromníky. Islám vznikl se snahou vytvořit nové společenství, jeho základem, stavebním materiálem, byly však arabské příbuzenské kolektivy. Vzhledem k tomu, že zásady, hlásané Koránem a sunnou byly pokládány za posvátné, konzervovalo se rozčlenění společnosti ummy na kmeny déle, než by jinak dle mého mínění v rychle se ekonomicky rozvíjejícím státě bylo běžné.

Žádné komentáře:

Okomentovat