Plánování bylo považováno za efektivní nástroj řízení regionálního a komunálního rozvoje, pomocí něhož se vytvářela sportovní infrastruktura v obcích v přijatelné vzdálenosti od místa bydliště. V 90-tých letech vznikla euforie, že plánování bylo výsadou direktivního řízení komunistického režimu, a plánování se zanedbávalo. Teprve v posledních přibližně pěti letech se otázky plánování staly opět součástí intenzivní diskuse. Čeští urbanisté a územní plánovači si začali uvědomovat, že územní plánování musí být založeno na moderování (plánovači moderují příslušná jednání), nikoliv na reglementaci (plánovači předepisují opatření bez důkladnějšího projednání s partnery) a že musí být mnohem flexibilnější než plánování před rokem 1989.
Základem úspěšné realizace rozvoje tělovýchovy a sportu je zpracování strategického plánu, který by měl obsahovat analýzu rozvojového potenciálu tělovýchovy a sportu dané obce, vizi budoucího vývoje, dále rozvojové cíle, strategie a konkrétní opatření a projekty. U jednotlivých projektů by mělo být uvedeno komu je projekt určen (cílové skupiny), jaký je jeho cíl, kdo je jeho nositelem (koordinátorem), v jakém období bude projekt řešen a jakým způsobem financován. Mnohdy je však důležitější, než zpracování samotného plánu, diskuse většiny aktérů, která zpracování předchází. (7)
Žádné komentáře:
Okomentovat