Pochopit to lze, pouze zamyslíme-li se nad využíváním (spotřebou) sportovní metodiky, hříšť, stadionů, turistických, cyklistických a lyžařských cest apod. Ze spotřeby můžeme v tomto případě jedince částečně vyloučit, ale nastane-li vlastní spotřeba, je většinou nedělitelná. Kvalita je pro všechny zúčastněné stejná. V plaveckém bazénu nelze dát jeho části jednotlivcům, stejně jako u turistických cest a řady dalších, o školním sportu a tělesné výchově ani nemluvě. (12)
1.4 Plánování v oblasti komunální tělovýchovy a sportu
1.4.1 Plánovací úkoly měst a obcí
Za zajištění a rozvoj vybavenosti města či obce volnočasovými a sportovními zařízeními jsou zodpovědné obecní a městské úřady. Obce a města mají jak kompetence, tak i povinnost plánovat. Zajištění školních sportovních zařízení patří k jejich povinnosti. Obce a města tato zařízení budují a provozují v závislosti na jejich finančních možnostech. Aby byli finanční možnosti co nejlepší, je dobré sestavit plán (program) rozvoje komunální tělovýchovy a sportu, který je postaven na základě finančního plánování. Tento plán by měl vycházet z programu ekonomického a sociálního rozvoje dané obce či města. Obecní či městské zastupitelstvo rozhoduje o tom, jakou částkou bude sport podporovat. Proto je zapotřebí kvalifikovaného zhodnocení dané problematiky, aby zástupci tělovýchovy a sportu měli dostatečné argumenty pro získání potřebné finanční podpory. Poptávka po finančních zdrojích totiž vždy stojí v konkurenci vůči ostatním oblastem, v tomto případě vůči školství, kultuře, zdravotnictví, apod. (7)
Skupiny vymezil Samuelson (1954), nebyl sice první, kdo se touto problematikou zabýval, ale byl první, kdo stanovil tři kritéria, podle kterých bylo možno statky do těchto skupin rozdělit.
Žádné komentáře:
Okomentovat