Oceňování zásob

Oceňování zásob
1. Vstup
Nakoupené zásoby
skutečné pořizovací ceny
Zásoby tvořené vlastní činností
vlastní náklady
Bezplatně získané
odborný odhad
2. Výstup (vyskladňování)
nutnost dodržet princip historické ceny
Individuální pořizovací ceny
metoda FIFOdovolená
byla by výhodná v prostředí klesajících cen
nutnost evidence každé dodávky
metoda LIFOnení povolená
je výhodná v inflačním prostředí
snižuje v tomto případě daň z příjmu
Průměrná pořizovací cena
cena jako vážený aritmetický průměr pořizovacích cen a množství zásob na skladě
počítá se minimálně jednou měsíčně
jen u zásob stejného druhu
Předem stanovená cena pořízení
v analytické evidenci se vede stav materiálu a odchylek od skutečných cen
Účtování o zásobách
existují dva způsoby A a B
u obou variant je třeba na konci účetního období
dojde faktura a ne materiál
materiál na cestě
dojde materiál a ne faktura
dohadné položky pasivní
toto zúčtování je důležité z principu věrného zobrazení skutečnosti
1. Způsob A
mohou použít všechny účetní jednotky
zásoby vlastní výroby se účtují průběžně na Změny stavu vnitropodnikových zásob
účtuje se přes pořízení materiálu
2. Způsob B
mohou použít jen podniky, které nemají povinnost ověření účetní závěrky auditorem
neprovádějí se žádné zápisy o stavu vlastní výroby až na konci období
nakoupený materiál se účtuje přímo do spotřeby
Inventarizační rozdíly
mankoúčtuje se do spotřebymanko do normy
mimořádné nákladymanko nad normu
zaviněné
přebytekmimořádný výnos
snížení spotřebynesprávné zaúčtování