účetní stanovení opotřebení je v pravomoci podniku a řídí se zásadami IAS, US GAAP; pro potřeby zjištění daňového základu pro daň z příjmů platí často jiné předpisy. Vznikají tedy rozdíly mezi daňovými a účetními odpisy a tedy podnik pro výpočet daně musí uvažovat (a odvést) fiktivní – daňové opotřebení. Jsou-li v běžném období daňové odpisy vyšší než účetní, znamená to, že daňový základ a tím i daň ze zisku je nižší, než kdyby se braly v úvahu odpisy účetní. V takovém období odvede podnik ze zisku méně, než kolik by činil odvod z účetně vykázaného výsledku hospodaření před zdaněním. Zde by měla nastoupit konvence opatrnosti: nezdaněnou část účetního zisku, vyplývající z rozdílu mezi daňovými a účetními odpisy, by podnik neměl rozdělit, ale měl by ji „zadržet“, protože v budoucnu se situace obrátí: daňové odpisy budou nižší než účetní, takže podnik bude odvádět vyšší daň. Rozdíl se vykáže jako N-odložená daň a tím se sníží účetní HV, který by jinak byl nadhodnocen. (viz str.148).
- pořízení
o v pořizovacích nákladech (cena pořízení + související náklady až do uvedení do provozu; účtování na účty: pořízení DHM / Dodavatelé, příp. Pokladna..; uvedení do používání: DHM / pořízení DHM; náklady po uvedení do používání N-služby příp. jiné N / Dodavatelé.
pozn. – v průběhu používání se může zjistit, že použitelnost majetku je větší či delší než se původně předpokládalo – v takovém případě zvýšíme ocenění úpravou odpisů – viz dále. Dalším případem, kdy je možno zasáhnout do ocenění DM v pořiz. cenách je modernizace (kde, na rozdíl od oprav a údržby, dochází ke zvýšení kapacity či využitelnosti majetku) – v takovém případě se zvýší odpisová základna (2 metodiky) aby se stihla odepsat tato zvýšená hodnota – také viz odpisy.
Žádné komentáře:
Okomentovat