Vznik účetnictví nelze přesně datovat. Nejstarší dochovaná forma podvojného účetnictví byla popsána v 15. století. Účetnictví, používané v malých obchodních podnicích ve středověkých Benátkách, zaznamenal italský matematik a ekonom L. Pacioli (1445 – 1510) ve svém spisu „Tractatus de computis et scripturis“ (1494 v Benátkách). Lze však předpokládat, že se v praxi používalo, postupně vyvíjelo a zdokonalovalo v italských městských státech již po dvě století před uvedeným datem.
V účetnictví se používalo tří účetních knih – memoriálu, deníku a hlavní knihy.
Do memoriálu nanečisto zapisovali jednotliví zaměstnanci podrobně všechny účetní případy, ke kterým docházelo. Z memoriálu se tyto účetní případy přepisovaly již načisto do deníku (žurnálu) v chronologickém uspořádání a ve stručnější podobě. Hlavní kniha měla podobu dvoustranných účtů, na nichž se každý účetní případ zaznamenával podvojně. Šlo o dnešní analytickou evidenci, protože každý druh zboží a dokonce každá dodávka měly svůj samostatný účet.
Žádné komentáře:
Okomentovat