Výjimky povoluje zásadně Komise, takže nejde o výjimky ex lege.
Výjimku lze udělit v případech, kdy
opatření přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo
k podpoře technického nebo hospodářského pokroku,
přičemž část zisku je vyhrazena uživatelům.
Opatření pak nesmí podniky omezovat víc, než je nezbytně nutné a
nesmí rovněž umožnit vyloučení soutěže pro podstatnou část výrobků, které jsou tím dotčeny.
Individuální výjimka – podnik může požádat o výjimku, tak, že uzavřenou dohodu nebo přijaté rozhodnutí notifikuje Komisi. Komise posoudí a může vydat tzv. „uklidňující dopis“ (není to forma rozhodnutí) – proto, že průměrná doba pro rozhodnutí formální je asi 3 roky. Formálně pak :
a) je to v rozporu a : 1/ buď udělí výjimku či 2/ neudělí (pak nutno ukončit)
b) není to v rozporu – negativní osvědčení.
Blokové (skupinové) – ty byly vytvořeny poněvadž zde bylo velké množství individuálních výjimek. Týkají se určitých kategorií smluv a mají formu nařízení, tedy normativní charakter (obecná závaznost erga omnes). K jejich vydávání je přísl. Rada EU, může zmocnit Komisi (k čemuž dochází). Poté jsou soutěžitelé zproštěni notifikační povinnosti (oznamovat Komisi jednání, které by jinak museli oznamovat). Např. dohody o výlučném odbytu, dvoustranné dohody o výlučném prodeji, licenční dohody, dohody o specializaci (někt.), pojišťovnictví
Žádné komentáře:
Okomentovat