V ČR je v současnosti dosti frekventované pojetí, které je založeno na dvou přístupech. Pro první přístup je charakteristické širší pojetí sociální politiky. Z hlediska tohoto pojetí lze sociální politiku vymezit jako konkrétní jednání zejména státu, ale i ostatních subjektů, kterým je ovlivňována sociální sféra společnosti. Sociální politika je vnímána jako aktivity vztahující se bezprostředně k životním podmínkám lidí. Toto vymezení, označované také jako „sociální politika v širším slova smyslu“, je významné především pro dlouhodobé koncepční úvahy o sociální politice, souvisí s volbou typu sociální politiky, s tvorbou určitého sociálního programu (vize, sociální doktríny). Takové přístupy k sociální politice nahlížejí na sociální politiku jako na určitý systém s vnitřními vazbami a souvislostmi i s vazbami na společenské okolí a politické a ekonomické souvislosti.
Ve druhém přístupu je sociální politika vymezována v užším slova smyslu. Cílem je především reagovat na aktuální sociální rizika, resp. jejich možné negativní důsledky (např. stáří, nemoc, invalidita) a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanizmu (např. nezaměstnanost, chudoba). Toto pojetí redukuje sociální politiku na systém opatření především v oblasti zaměstnanosti a sociálního zabezpečení. V podstatě jde o dílčí (parciální) přístup, i když zahrnuje značný prostor sociální politiky.
Velice často jsou její konkrétní opatření rozlišována podle toho, jaký přístup volí sama sociální politika k řešení svých problémů. Jde zejména o :
- aktivní (perspektivní) sociální politiku, která přednostně usiluje o prevenci, tj. předchází vzniku sociálních problémů přijímáním určitých preventivních (zejména legislativních) sociálních opatření. K prevenci lze v zásadě dospět buď přijímáním systémových opatření, tj. změnami a úpravami samotného sociálního systému a pravidel jeho fungování (tzv. systémová sociální politika), nebo přijímáním opatření, kterými se předem vytváří předpoklady pro účinné řešení možných následků sociálních problémů (tzv. intervencionistická sociální politika),
- pasivní (retrospektivní) sociální politiku, která se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problémů, reaguje „ex post“. Její charakter je z povahy věci vždy intervencionistický.
Žádné komentáře:
Okomentovat