Sociální pedagog a metody sociálně výchovného působení v životních situacích

4. Sociální pedagog a metody sociálně výchovného působení v životních situacích

Východiskem pro osvojení si poznatků z oblasti metod výchovného působení sociální pedagogiky je znalost výchovných metod. Ze všech různých třídění výchovně vzdělávacích metod zmiňme alespoň následující:
- metody přímého výchovného působení (intencionální),
- metody nepřímého výchovného působení (funkcionální).

Zatímco tradiční pedagogika pojednává zejména o prvé kategorii metod, sociální pedagogika klade důraz na kategorii druhou. Jedná se tedy o takové metody, kdy vliv vychovatele není bezprostřední a přímočarý směrem k vychovávanému, ale využitím okolností, prostředí, vlivů z okolí se snaží vychovatel na danou osobnost studenta zapůsobit. Tedy naplňují tyto postupy princip, kdy vychovávaný co nejméně pociťuje, že je vychováván.

K takovým metodám patří :
a) Organizování prostředí
b) Práce se skupinou - je založena na využití tlaku skupiny na jedince.
c) Využívání životních situací - jedná se i o využití životních aktivit, např. hry, práce, sportu.
d) Inscenační metoda - je založena na uměle navozených situacích a hledání jejich řešení.
e) Režimová metoda staví na navození jistého řádu, časového uspořádání činností.

Dále je nutno si vymezit základní kategorii – životní situace. Podstatou daného tématu je uvedení celé problematiky životních situací do souvislosti sociálně pedagogických. Vycházíme z předpokladu, že každá životní situace může mít jistý pedagogický, resp. výchovný efekt. K tomu je nezbytné především vymezit pojem výchovná situace.